Dnes jsem měla dvanácti hodinovou směnu a musím říct, že to dnes bylo dost náročné, a to mě ještě čeká další den s kolegyní se kterou si nemám co říct, takže celých dvanáct hodin budu potichu a dělat si svou práci. Konečně konec a sedím v MHD na cestě domů. Poslouchám písničky, a tak přemýšlím. CO BY KDYBY? Co by se stalo, kdybych udělala maturitu? Co by se stalo, kdybych udělala vysokou? Co by se stalo, kdybych měla jenom základní vzdělání? Bohužel sama nevím. Momentálně pracuji v obchodě se smíšeným zboží „všehochuť“. A někdy si říkám, že to není pro mě, ale co jiného bych mohla dělat, když mám jenom výuční list.

Je to málo? Je to hodně? Je to akorát? Každý to má jinak. Ano, lituji toho, že jsem zahodila školu a šla vydělávat peníze, ale byli k tomu důvody. Ale jak to vysvětlit mozku, který na vás mluví 24/7 každý den – od rána do večera. Tak rada bych podala přihlášku na školu, ale bohužel vím, že bych se nedostala k tomu si sednout a učit se něco z učebnice. Prostě, ne. Nejsem studijní typ – škola byla pro mě utrpení. Můj sen bylo ukázat mým biologickým a pěstounským rodičům, že na to mám. Že taky dokážu být skvělá a chytrá, ale bohužel to tak nevidí. A teď se vás ptám. Co je podle vás důležité? Až budete mít jednoho dne děti a bude již studovat budete apelovat na to, aby měl/a maturitu či vysokou?

Nebo je jenom budete podporovat, aby dělali to, co je bude bavit? Chtěla jsem být herečka, ale to mi rodiče zakázali, protože to bylo drahé a bylo to daleko. Chtěla jsem být fotografkou, ale byla drahá výbava. Tak jsem šla na kuchaře a pak pokračovala ještě ve tříletém oboru na maturitu. A? Po prvním ročníku jsem to ukončila. A teď tak přemýšlím, zda toho lituji nebo jsem ve skutečnosti šťastná. Možná kdybych měla tu maturitu, tak bych byla jinde a byla nejspíš šťastnější. Ale tohle už nikdo nezjistí, protože náš život takto plánuje několik cest a je jenom na nás kterou si vybereme. Pokud budete mít děti nebo máte, tak je rozhodně do ničeho nenuťte a nechte je dělat to co je baví. Věřte, že to pak dotáhnou hodně daleko, než si myslíte. Naslouchejte a věřte svým dětem, protože sny nikdy neumírají ba naopak žijí skutečností. A věřím, že jednoho dne na ně budete pyšní.