Často jsem se ptala svých známých, kolegů a studentů, zda dostávali jako děti kapesné a jak s ním nakládali, co si kupovali. Celkem mě překvapilo, že část lidí žádné kapesné nikdy nedostávala. Když něco chtěli koupit, koupili jim to rodiče nebo jim na to dali peníze. Nikdo z těch lidí nežije v současnosti v žádné větší finanční krizi, tak by se dalo říci, že je jedno, zda děti kapesné dostávají nebo ne. Na jejich budoucí život to vliv nemá. Ale myslím si, že tak jednoznačné to není.

Můj ani ne dvouletý syn má již rok pokladničku ve tvaru prasátka, kam si odkládá padesátikoruny, které mu dáváme. Občas mi sám vleze do peněženky, aby zjistil, zda tam před ním nějakou neschovávám. Jiné peníze ho nezajímají, ale padesátikorunu bezpečně pozná a střeží ji jako oko v hlavě, než skončí v prasátku. Ještě ani on, ani my nevíme, na co si šetří. Ale nadarmo to nebude.

Zatím jsou to jen korunky, které si někam dává a vlastně nezná důvod. V budoucnu až bude umět trochu počítat, bude dostávat kapesné a až bude ještě větší, bude mít své konto a k němu kartu, aby se naučil s penězi hospodařit a smysluplně je utrácet, i šetřit. Počítám, že začneme s kapesným někdy od první třídy. Bude ho dostávat týdně, protože měsíc je pro malé dítě ještě moc velký časový horizont. Bude si ho moci ukládat do pokladničky nebo utratit za nějaké dobroty. Měl by si dělat pomalu představu o tom, kolik co stojí a jak dlouho trvá, než si na něco našetří.

Sama jsem kapesné dostávala jen od prarodičů a bylo to ve formě odměn za známky. Sbírala jsem tehdy s dědou poštovní známky a on mi takto pomáhal si na ně našetřit. Za jedničku korunu. Byla jsem výborná žačka. Dnes si ale nemyslím, že by měli rodiče dítě za dobré školní výsledky odměňovat penězi. Lepší je to pravidelné kapesné. A pak také finanční dárky k narozeninám nebo svátku, většinou od prarodičů.