Jednou z věcí, které k bazénu bezpodmínečně patří, tedy alespoň k těm větším, je i filtrační zařízení. To v podstatě konstantě čistí vodu a zachycuje drobné nečistoty, aby nezačaly hnít a nezpůsobily nárůst mikroorganismů a zkažení vody. V dnešní době se bez nich zkrátka neobejdeme. Je však otázkou, jaký filtrační materiál použít. Těch, které se využívají, je poměrně dost. Zdaleka nejčastější je písek, avšak narazit můžeme i na látkové či dokonce papírové filtry. Důležité je hlavně to, aby zachytávaly již zmíněné nečistoty a nevypouštěly je zpět do vody.
Ovšem mezi filtračními materiály najdeme i ty mnohem méně obvyklé. Jedním z těch, které se mohou na první pohled zdát zvláštní, je i sůl do bazénu. To se může setkat se zvýšeným obočím. Přeci jen, všichni víme, že sůl se ve vodě rozpouští. Jak je tedy možné použít ji jako filtrační materiál? To přeci nedává smysl. Zde si musíme uvědomit, že se nejedná o klasickou sůl, jakou známe z kuchyně, případně mořskou sůl, kterou najdeme v mořích a oceánech. Tato je totiž speciálně upravená tak, aby se rozpouštěla mnohem hůře. Takto zůstane tedy celá, a může zachytávat špínu.
Ovšem je pravdou, že se stejně částečně rozpouští. To znamená, že voda bude následně přeci jen slaná. S tím musíme počítat, zvláště pokud se v bazénu koupou děti či osoby s citlivou pokožkou. Na druhou stranu takto funguje i jako prevence tvorby řas a sinic, neboť tyto v našich podmínkách nemají rádi slanou vodu, a ty, které žijí v moři, se u nás nevyskytují. Je tedy otázkou, zda skutečně chceme, abychom měli vodu sice čistou, ale slanou, nebo zda raději použijeme tradičnější filtrační materiál, přičemž budeme používat pro dokonalejší vyčištění chemické přípravky, jako například chlor. Tady bychom měli zvážit nejen naše osobní preference, ale také zdravotní následky, neboť ani jedna z těchto věcí není pro naše zdraví zrovna ideální.