To, čeho jsme v posledních letech v Česku svědky, u nás nemá v historii obdoby. Bohatým se zvyšují příjmy a majetky, chudí dále chudnou. Různá politická rozhodnutí jsou schvalována pro ty, kteří už tak ždímají státní rozpočet, čerpají nemalé dotace a žijí si v luxusu, zatímco běžní obyvatelé, na kterých stojí ekonomika, protože ze své práce odvádí daně a pojištění, mají stále méně a méně peněz. A vláda je za to chce ještě trestat například tím, že budou už příští rok platit daleko více peněz za základní potřebu – za bydlení a teplo.

Socialismus se vyznačuje tím, že stát co nejvíce peněz sebere lidem, a poté je rovnoměrně rozděluje, například ve formě cenově dostupných bytů nebo investicemi do zdravotnictví, školství a podobných nutných zařízení. Jenže u nás se to neděje. Stát sice vybírá stále více peněz, ty ale často končí v soukromých kapsách. Současnou vládu provádí jeden skandál za druhým, peníze odtékají po miliardách, ale nikdo za nic nenese zodpovědnost. Jak dlouho to ještě bude trvat?

Vláda spěje k socialismu naruby. Bohatým dává a chudým bere. Jak dlouho je tento stav udržitelný? Jak dlouho si občané nechají líbit, že jim stát bere stále více peněz, které končí bůh ví kde? Úroveň našeho zdravotnictví klesá, úroveň školství rovněž, ale plnými hrstmi vláda vyhazuje peníze z okna. Podpora zahraničních věcí je sice hezká, ale můžeme to dělat až v momentě, kdy sami máme všechno zaplacené a skvěle fungující. Což nemáme.

Uvědomuje si někdo z vlády, co bude s republikou, kterou zatížilo několik vlád po sobě tak obrovskými dluhy? Firmy odsud utíkají, protože se jim tu nevyplatí podnikat, pozvolna poroste nezaměstnanost, tudíž klesne i objem vybraných daní a pojištění. A co bude potom? Co se stane, až dojdeme do bodu zlomu, ke kterému se blížíme mílovými kroky? Ví to někdo, nebo naši vládní činitelé stále spí na růžovém obláčku? Ať je to jakkoliv, zaplatí to opět jen obyčejní občané…